ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy

Třetí deska, třetí zpěvák. Vypadá to, že Art Of Anarchy nemají na frontmany zrovna štěstí, protože poté, co u nich skončil (a posléze zemřel) Scotrt Weiland, jenž po sobě zanechal debutovou desku, nevyšla ani epizoda se Scottem Stappem (ex-Creed). Ta vygenerovala rovněž jedno kvalitativně stejně dobré album „The Madness“, ale vše skončilo žalobou kapely na Stappa, jenž údajně koncertní i promo činnost začal sabotovat, přestože si dopředu nechal vyplatit dvě stě tisíc dolarů...více

[recenze]

[16.02.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 5/10]

MOTÖRHEAD - Orgasmatron

Na konci roku 1983 Lemmy zůstal v Motörhead sám. Poté, co kvůli saténovým trenkám a červenému ježku vyhodil Briana Robertsona a odešel i věčně namazaný bubeník Phil Taylor, který po vzoru Eddieho Clarkea chtěl hrát sofistikovanější hudbu, což mu ale zoufale nešlo, byl Lemmy na rozcestí. Mohl to s Motörhead zabalit a věnovat se třeba projektu s Girlschool, s nímž slavil úspěch, nebo mohl spolupracovat s Wendy O Williams, ale on se rozhodl jinak. Přestože u vydavatelské společnosti Bronze byly dny jeho kapely sečteny,..více

[recenze]

[15.02.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

CRADLE OF FILTH - Damnation and a Day

Ať už si na začátku milénia o spolku Cradle Of Filth myslel kdo chtěl co chtěl, jen málokdo mohl tvrdit, že nejde o výjimečnou kapelu. Když ne po stránce hudební, tak minimálně ozvěnou, kterou její tvorba v metalové obci vyvolala. O Britech věděl každý, a co bylo důležitější, lidé jejich alba kupovali. Všimla si toho i vydávající firma Sony, jež vzala Kolébku špíny pod svá korporátní křídla. Krom většího kreditu to znamenalo štědřejší obnos financí, který byl nalit do propagace a útrob další studiovky s titulem "Damnation and a Day". ..více

[recenze]

[15.02.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

JOKER`S IV - Pink World

Chcete růžový svět, máte ho mít, znělo už v roce 2022 z tábora Bad Joker`s Cream. Navázat na sympatický, byť trošku naivní debut „Behind The Mask“ však frýdecko-místecká čtveřice už nestihla a historie kapely se ještě v témže roce uzavřela. Ale když něco starého končí, občas i nového i začíná, takže spolu s jednou personální výměnou došlo na změnu názvu a plánované „Pink World“ vyšlo až o rok později pod hlavičkou Joker`s IV...více

[recenze]

[14.02.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

KALT VINDUR – Magna Mater

Poľská metalová scéna je prešpikovaná kvalitnou muzikou. Nie len metalová, ale celkovo hudobná scéna v Poľsku nesie silné znaky kvality. Nedá mi spomenúť moju obľúbenú Obscure Sphinx, Mgla, alebo metalový vrchol, ktorý svojim nielen metalom, ale aj dobrým marketingom, zdá sa dobil svet - Behemoth. Ich krajania Kalt Vindur vydávajú tretí album a ich chytľavý black je skutočnou lahôdkou pre všetkých milovníkov tvrdého kovu. ..více

[recenze]

[14.02.2024]

[Ján Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

NĀV - Trpte

Juhočeský Nāv splodil svoje tretie čierne dieťa. Má sa k svetu, reve, kričí, kope, šprintuje ani s chili papričkou v zadku, chytá záchvaty šialenstva – presne ako sa na black metalový plod patrí. Ale kde-tu svet poteší podmanivou melódiou, nie je to skúpy fracek s plastovými rožkami.

Úvodná "Crux" navodzuje tému jednoduchého black metalu s jedným tempom a silným vplyvom Behemoth vo vymýšľaní mužských chorálov, ale táto téma bude okamžite zmazaná druhým zásekom..více

[recenze]

[13.02.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

LUCIFER - Lucifer V

Přestože formace Lucifer přibrzdila v tempu chrlení desek a mezi „čtyřkou“ a aktuální „pětkou“ leží tři roky, vypadá to, jako kdyby vydávala jednu desku za druhou. Když si však uvědomíme, že jich pět vydala v průběhu devíti lety, není to s nadprodukcí tak horké. Navíc regulérní kapelou je až od druhé desky, kdy se ke zpěvačce Johanně Sadonis přidal frontman hard rockových The Hellacopters a někdejší bubeník deathmetalových průkopníků Entombed Nicke Andersson, který ji nejen pojmul za manželku, ale stal se jakýmsi mentorem souboru. ..více

[recenze]

[13.02.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

FIREWIND - Stand United

Firewind dlouhodobě platí za nejoblíbenější akvizici řecké heavy / powermetalové scény. Není se co divit, uvnitř sestavy trůní světoběžník Gus G., který by byl ternem pro každou kapelu, druhým žolíkem jsou zpěváci, toho času Herbie Langhans, jenž se k Řekům přidal před čtyřmi lety. Nejnovějším výsledkem této spolupráce je album "Stand United", které vyjde 1.března pod marketingovou záštitou německého labelu AFM Records...více

[recenze]

[12.02.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

PINK FLOYD - Obscured By Clouds

Rok 1972 byl pro Pink Floyd v mnohém přelomový. Nejenže kapela zahrála pro účely natáčení živé nahrávky (zcela bez diváků) v italských Pompejích, slavném městě, které v dobách starého Říma zničil výbuch Vesuvu, ale začala připravovat také nové album. To mělo navazovat na „Meddle“, ovšem s tím rozdílem, že Pink Floyd jej začali tvořit jako dílo, které mělo posílit zejména komerční stránku a posluchačům nabídnout mnohem přístupnější hudbu než dosud. Přípravné práce se táhly a než se začalo nahrávat, ..více

[recenze]

[12.02.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Záleží metalovému fanouškovi na kvalitě zvuku nahrávek?

Již pomalu čtvrt století se setkáváme s fenoménem tzv. Loudness War, tedy s problémem, který plíživě počal narůstat přibližně od roku 1995. Jednalo se o pomalé a každoroční zvyšování hlasitosti nahrávek především u rocku a popu vydavatelskými firmami. Všimly si, že hlasitěji produkovaná hudba má větší šanci vyniknout oproti ostatní, takže v hospodských jukeboxech pozornost upoutala kapela, jež přeřvala ostatní. Intenzita se však nedala zvyšovat do nekonečna, technické limity záznamových zařízení byly vyčerpány, docházelo mj. k tzv. clippingu, ..více

[pře(ne)vážně o hudbě]

[11.02.2024]

[Jirka Lulek]

[17 komentářů ]

MOTHER MISERY - From Shadow To Ghost

Možná to bude tím, že nemám kdovíjak bujnou fantazii, ale po poslechu páté řadovky švédských Mother Misery mi není úplně jasné, jak originálně definovat to, co kapela označuje jako vlastní žánr – Supersonic Rock. Ono by úplně stačilo říct, že švédská čtveřice hraje melodický hard`n`heavy rock s nezanedbatelnou příchutí alternativy a bylo by v podstatě vymalováno. To něco navíc, co vás může přinutit pustit si Mother Misery častěji, než jen pro letmé seznámení, je totiž poměrně nenápadné a na první pohled dovedně ukryté. ..více

[recenze]

[10.02.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

MÄGO DE OZ - Alicia en el Metalverso

Přiznám se, že snahu udržet si přehled o diskografii, či dokonce o sestavě španělských power – folkáčů Mägo De Oz jsem už dávno vzdal. Fakt, že novinka „Alicia en el Metalverso“, vydaná na sklonku prvního měsíce letošního roku je šestnáctým řadovým studiovým zářezem do hudební historie, se dá celkem snadno dohledat, skutečnost, že od poslední desky „Bandera negra“ se v kapele ocitli dva nováčci a návrat po patnáctileté pauze ohlásil kytarista Jorge Salán, už vyžaduje intenzivnější čenichání. I přes to, ..více

[recenze]

[09.02.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

RILEY´S L.A. GUNS - The Dark Horse

Nad deskou Riley´s L.A. Guns visel obrovský otazník, než kapela stihla oznámit její vydání, přišla zpráva o smrti tahouna, bubeníka Stevea Rileyho. V tu chvíli měla jeho verze L.A. Guns na kontě pouze pilotní singl „The Dark Horse“ a žádnou vizi o tom, co bude dál. Riley nejenže byl vůdčí osobností kapely, kterou postavil poté, co v roce 2016 zůstal v L.A. Guns jen on a kytarista Scott Griffin, ale celá kapela (nuceně) nesla před známým názvem jeho jméno, což bylo ještě těžší. ..více

[recenze]

[09.02.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

MOTÖRHEAD - Another Perfect Day

Eddie Clarke stihl s Motörhead odehrát pouze dva koncerty amerického turné, vystoupil pouze v Torontu a New Yorku, ovšem kapela podala na obou vystoupeních hrozný výkon, který byl výsledkem frustrace z celé situace. „Pro zbytek turné jsme museli sehnat rychle náhradu a vybrali jsme si Briana Robertsona, který dřív hrával s Thin Lizzy. Technicky byl lepší kytarista než Eddie, ale do Motörhead se vůbec nehodil,“ popsal stav Lemmy. Robertson měl problém s alkoholem a drogami, ..více

[recenze]

[08.02.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

CRADLE OF FILTH - Bitter Suites to Succubi

V roce 2001 se kapela Cradle of Filth rozhodla vydat EP "Bitter Suites to Succubi". Playlist měl obsahovat šest nových kompozic, tři předělané skladby z debutu a jeden coversong. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se už poněkolikáté v historii Cradle nestalo, že neřadová nahrávka je propracovaná natolik strhujícím způsobem, jako by mělo jít o plnohodnotné album. Takovou věc prostě nelze ignorovat, a proto v seriálu udělám druhou výjimku a EP věnuji samostatnou recenzi. ..více

[recenze]

[08.02.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

PALLAS - The Messenger

Pallas patří do nejužšího okruhu kapel, jimž se podařilo na počátku osmdesátek spolu s IQ, Pendragon a Marillion oživit zájem o art rockovou muziku, kterou před několika lety pohřbilo punk rockové tsunami. Tato hudební vlna byla později zařazena do nového chlívečku pod názvem neo prog rock a dala vzniknout stovkám podobných souborů po celém světě. Pallas ze skotského Aberdeemu se na špici hudebních žebříčků prorazit nepodařilo, to ovšem neznamená, že by jejich alba postrádala kvalitu a atmosféru, jen neměli potřebnou dávku štěstí ..více

[recenze]

[07.02.2024]

[Jirka Lulek]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

AUTUMN`S CHILD - Tellus Timeline

Je tu nový rok a s ním, jak už bývá zvykem, nová deska Autumn`s Child. Není to překvapující událost, frontman Mikael Erlandsson takto spolehlivě pracuje už přes dvacet let. Za tu dobu si člověk ani neklade otázku, zda to není na úkor kvality, protože Autumn`s Child a předtím i Last Autumn Dream se zabydleli v jistém módu a je jasné, že žádný velký vrchol nezažijí, ale že také nepřijdou s úplným propadákem, protože skladatelské a aranžérské postupy mají natolik zajeté, že vystoupit z nich je prakticky nemožné. Je to naprosto rutinní přístup, kapela seká jednu desku za druhou..více

[recenze]

[07.02.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]